Obecní úřad Kašava

Hlavní informace

Historie obce
Zpracováno volně podle publikace Dr. R. Hurta „Dějiny obce Kašava“. Vydal MNV v Kašavě v roce 1973

Nejstarší zmínky

Středověká kolonizace místní krajiny probíhala od konce 13. století. Čilý ruch kolem hradu Lukova v letech 1332 – 1334, v souvislosti s moravským markrabětem Karlem IV., pozdějším českým králem a římským císařem, zdejší kolonizaci také významně prospěl. Kolem hradu vznikaly nové osady. Mezi nimi také Kašava. V nových osadách byly zřizovány duchovní správy a stavěly se první kostelíky. Patronátní právo a existence kostela v Kašavě je v Zemských deskách doložena k roku 1480. Tehdy Kašavu vlastnili Šternberkové, kteří ji také vybrali patronku. Stala se jí světice Kateřina Alexandrijská.

Lukovské panství a jeho vrchnost sehrály rozhodující roli vzestupu Kašavy během několika dalších staletí. Ráz středověké krajiny byl zcela odlišný od té dnešní, na níž jsme zvyklí. Karpatský výběžek vykazoval u nás hluboké a neprostupné listnaté lesy. Kašavjané byli v hojné míře povoláváni vrchností ke klúčení panských lesů, aby se získala nová půda, která sloužila jako pole, lada i pastviny.

Během neklidné doby husitství a později Třicetileté války zdejším krajem prošla řada vojenských družin. Lidé byli rádi, že přežili. Dokladem krutých časů je nedaleko zaniklá osada Janova Lhota v horách nad Držkovou, která padla za oběť švédskému drancování a byla v 17. století vypálena. Některé historické prameny se přiklánějí k názoru, že ve stejné době, pravděpodobně v 17. století do zdejší populace pronikl nový prvek ze Sedmihradska (dnešního Rumunska) – Valaši, kteří jako pastevci došli až do Hostýnských hor a splynuli se zdejším obyvatelstvem. Jde však o neprokázané skutečnosti, pouze hypotézy. V Každém případě náš kraj nese etnograficky název Valašsko.

Obživa

V Kašavě je doložena v 15. století existence několika mlýnů, které zajišťovaly mletí obilí z místních zdrojů, ale i z okolí. Mlynáři mleli mouku převážně na jaře a na podzim, kdy ve zdejších vodních tocích byl dostatek vody. K mlynářům se spolu s drobnými rolníky postupně přidali také kováři, stoláři, tesaři a jiní řemeslníci. Obzvlášť dřevovýroba má v Kašavě hluboké kořeny. Kašavjané nacházeli svou obživu často v těžbě dřeva a jeho dalším obrábění. Nechyběly zde ani pily. Jedna z nich byla v roce 1480 v osadě Janova, později známé jako Janůvky, kterou bychom dnes marně hledali na dně Slušovické přehrady.

Kašava byla odedávna známá svobodným a dědičným fojtstvím. Zdejší fojti byli pravou rukou vrchnosti a měli také její důvěru, což prospívalo celé obci. Pán z lukovského panství, Lacek ze Šternberka udělil v roce 1440 kašavské fojtství Janovi a jeho manželce Dorotě. Nový fojt v Kašavě dostal lán, vařecí krčmu, mlýn, hon na zajíce a koroptve na Dřevnici. O sklizni obilí na Kašavě jsou podrobnější záznamy až z josefínského katastru v roce 1785. Její úroveň stačila pokrýt stěží domácí spotřebu. Když obilí chybělo, vypomohly panské lukovské sýpky. Nedostatek potravin pro obyvatelstvo nahradila kolem roku 1800 také nová, dosud neznámá plodina v našich končinách – brambory, po valašsku zemáky.

Základem kašavského chléva byl skot. Mléko dávaly krávy a k tahu používali naši předkové na statcích voly. Koňů bylo v Kašavě málo. Zato ovoce na Kašavě nechybělo. Obzvlášť jižní svahy kašavských luk byly osázeny švestkami a hrušněmi. Ovoce se konzervovalo vařením a sušením. Slivovici naši předkové začali produkovat až později, teprve v 19. století.

Život

Lidé žili v prostých, roubených domech ze dřeva, které si sami stavěli. U obytné části domu nesměl chybět hospodářský objekt, který skýtal důležitou část obživy. Obytné prostory a vybavení domů svědčilo o skromných hospodářských poměrech zdejších obyvatel.

Lidé se oblékali do prostého venkovského oblečení. Domácí suroviny sloužily pro výrobu oblečení na všední dny. Z hrubé ovčí vlny byly haleny, nohavice i papuče. Z ovčí kůže se vyráběly kožichy. Ze sukna se vyráběl svrchní oděv. Slavnostnější oblečení naši předkové začali užívat z dovezených materiálů až ve druhé polovině 18. století.

Fara, kostel a škola

Fara byla v Kašavě při kostele svaté Kateřiny již v 15. století. Během neklidných časů 16. a 17. století zanikla a dřevěný kostelík chátral. Roku 1745 byl v Kašavě založen zásluhou Jana Fridricha Seilerna nový barokní kamenný kostel. Po dobu, kdy nebyla v Kašavě fara, spravoval kašavskou farnost farář ze Slušovic. Duchovní správa byla na Kašavě obnovena v roce 1762. Bez přestávky trvala se stálou přítomností kněze na kašavské faře až do roku 2000. V současnosti spravuje kašavskou farnost farář z Lukova.

Školství má své kořeny na Kašavě až od druhé poloviny 18. století. První učitel do Kašavy přišel v roce 1765. Roku 1785 bylo ve farnosti 205 školou povinných dětí. První a druhá třída byla v Kašavě až do roku 1923. Během následujících let byly zřízeny další tři třídy. Stará škola sloužila v Kašavě dětem až do poloviny 20. století. Starší děti musely po dokončení páté třídy chodit do školy pěšky, na kole a v zimě třeba i na lyžích do 9 km vzdáleného Fryštáku. V roce 1946 byl položen základní kámen pro stavbu nové měšťanské školy v Kašavě, která zcela významným způsobem změnila podmínky základního vzdělávání v místním mikroregionu.

20.století

Kašava s velkou úlevou přijala novou skutečnost, že od začátku 20. století začal ve Zlíně úspěšně rozvíjet svou obuvnickou firmu Tomáš Baťa. Téměř po celé 20. století se obuvnictví stalo základem obživy zdejších obyvatel. Nejprve chodili pěšky a na kole k Baťovi do Zlína, později začali jezdit autobusem do Svitu a do Gottwaldova, přičemž šlo o stále stejné město a stejný podnik. Nové politické zřízení s příchodem vlády komunistů ovlivnilo zdejší kraj poměrně silným způsobem. Socializace obce ovlivnila řadou faktorů život lidí v místním regionu, stejně tak, jako v celé vlasti. Filozofická a duchovní negativa doby vyvažovala pozitiva jisté socialistické stability všech obyvatel. Vliv obuvnického průmyslu ze Zlína udržel a zlepšil předválečnou životní úroveň a zvedl místním obyvatelům životní možnosti. Dobré podmínky pro život nastavily i prosperující místní a okolní zemědělská družstva ve druhé polovině 20. století: nejprve JZD Kašava, později spojené s JZD Podhoran Lukov. Svou roli v prosperitě místního zemědělství s přidruženou výrobou hrál také fenomén blízkého JZD Slušovice.

Ale čas se nezastavil, jde dál a mnohé se zde významným způsobem změnilo…