Kláštery Český Krumlov

Hlavní informace

Dějiny bývalého klášterního areálu minoritů a klarisek v Českém Krumlově

V průběhu 1. poloviny 14 století byl v Českém Krumlově zrejmě již z větší části zastavěnýprostor Vnitřního Města. Pro další růst rezidenčního města bylo třeba hledat volné plochy. V tomto období vládl Petr I., který pro své zakladatelské aktvity v rožmberském domininiu bývá někdy srovnáván s činy Karla IV v českém království. Po výstavbě kostela sv. Víta v Českém Krumlově byl jako součást nově vznikající latránské městské čtvrti - Nové Město založen také nový klášterní areál. Výběr řádu minoritů a klarisek nebyl jistě náhodný. Ženský řád dosud Rožumberkům chyběl, jistě byla lákavá také volba analogie proslulého Anežského kláštera na Starém Městě v Praze. U žebravých řádů byl též reálný předpoklad, že se mohou snáze ujmout duchovního vedení nově příchozích méně majetných obyvatel města. O samotnou výstavbu klášterního areálu se zasloužili až synové a manželka Petra I. po polovině 14. století. Po usazení obou konventů byla 24. dubna 1362 vydána zakládací listina obou klášterů. V dalších staletích až do zrušení v roce 1782 tvořily oba řády důležitou součást krumlovského duchovního a kulturního života. V klášterech se nacházela výtvarná díla vyjímečných uměleckých kvalit jako např. velký počet rukopisů a dřevěných plastik, (z nichž nejvýznamnější je Krumlovská madona, uložena dnes v Uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni). Menší bratři se starali i o duchovní správu sester. Zřejmě nejvýzamnější každoroční událostí středověkého klášterního života byla Slavnost ukazování svatých ostaků Ježíše Krista v den Božího těla, která byla paralelou obdobné slavnosti v Praze. Klarisky získaly formou nadání na rozdíl od minoritů poměrně rozsáhlé jmění několika vesnic a součástí jejich areálu byl také již od středověku hospodářský dvůr. Střídala se období rozkvětu i úpadku. Nejpočetnější byly oba konventy na počátku 18. století.

Stavební historie
Již ve třetí třetině 14. století byl zřejmě postaven presbytář kostela a částečně i konventní budovy s ambity. Lze předpokládat, že minoritský klášter měl dva ambity podobně jako minoritský klášter na Starem Městě v Praze (někteří historici se domnívají, že menší ambit patřil sestrám nižšího svěcení tzv.– bekyním.) Kolem roku 1400 již zřejmě byly dostavěny kláštení kostel, ambity klarisek a menší ambit minoritů. Budovy byly prosté, téměř v celém rozsahu plochostropé bez klenutých místností. V pozdním středověku byl nově zřízen velký ambit minoritského kláštera s bohatou kamenickou výzdobou a kapitulní síň (později upravená na kapli sv. Wolfganga). V renesanci byl po požáru dílčím způsobem upraven malý ambit (sgrafitová výzdoba průčelí), byla dostavěna klášterní věž a na hřbitově (Tramínu) byla postavena hřbitovní kaple sv. Anny (dnes zbořená).
Stavební úpravy téměř všech klášterních budov proběhly ve 2. polovině 17. století, částečně i díky požáru v roce 1668. V malém ambitu (bekyně) bylo přízemí zaklenuto klenbami, nově upraveno patro i střešní konstrukce. Klášterní kostel byl prodloužen východním i západním směrem, získal nové průčelí, nové byla zaklenuta loď i presbytář. Vnitřní prostory byly vybaveny novým mobliářem.Ve středu velkého ambitu byla nově postavena kaple Pany Marie Einsiedelské. Přestavěny byly také vnitřní prostory ambitu klarisek a přistavěno nové severní křídlo se záchody.
V souvislosti se stále narůstajícím počtem řeholníků a řeholnic (např. v roce 1738 žilo v mužské části klášterního areálu 35 osob) byly prováděny nové stavební úpravy i v první polovině 18. století, např. půdní vestavba v minoritském konventu vedle věže, pro potřeby klarisek byl nově upraven ambit a přestavěna sýpka na obytné cely.
V roce 1782 byl klášter klarisek zrušen, jeho hospodářská část byla prodána knížeti Schwarzenberkovi, vlastní ambit byl zpočátku využíván jako vojenský špitál a později upraven na ubytování vojenské posádky. V roce 1830 knížecí panství zakoupilo od Správy státních statků zbývající část bývalého kláštera klarisek a byly zde zřízeny byty pro knižecí úředníky a penzisty. Nejvýraznější stavební úpravou zde bylo zřízení průjezdu do ambitu a demolice větší části klášterního pivovaru.
V první polovině 19. století se plánovala přestavba uvolněných prostor v minoritském klášteře na českorumlovské gymnázium, kde minorité přislíbili zajištění profesorského sboru. Česká měšťanská škola zde však byla zřízena až v roce 1919. V průběhů 19. a na počátku 20. století byl ve válečných letech minoritský klášer opakovaně využíván jako vojenský špitál. V roce 1950 byl po státním zásahu klášter zrušen a na další desetiletí zde byly zřízeny byty, kanceláře a skladové prostory. Ve velkém ambitu byl uložen depozitář Okresního vlastivědného muzea. V roce 1990 klášterní budovy opět převzal minoritský řád a od roku 1998 se majitelem klášterního areálu stavá řád Křížovníků s červenou hvězdou.
V posledních 15 letech byly opravy klášterních areálů zaměřeny především na zabezpečení střech. V roce 2006 byla z investičních prostředků města Č. Krumlov dokončena obnova malého ambitu (tzv. bekyní) pro rozšíření provozu SUPŠ sv. Anežky v Českém Krumlově.

Zhodnocení areálu:
Siluetu klášterních budov lze v dálkových pohledech díky strmým liniím velkého počtu střech dochovaných ze středověkého období považovat za nejarchaičtější sídelní celek Českého Krumlova. Jedná se o vzácně dochovaný areál se třemi středověkými ambity a jedním hospodářským dvorem. Přes barokní úpravy spojené s navýšením některých budov si zdejší klášterní areál na rozdíl od téměř všech ostatních klášterů v českých zemích dochoval gotické rozvržení hmot. Zvlášť působivá jsou dvorní východní průčelí minoritského kláštera s některými původními konstrukcemi. Mezi doklady pozoruhodné vyspělosti pozdně středověké kamenické výzdoby zdejšího regionu lze zařadit uměleckou výzdobu velkého ambitu, kde se ve všech 15 kružbách hrotitých oken ambitu, zaklenutého síťovou klenbou, uplatňovaly odlišné obrazce. Analogický příklad dvoulodí ambitu najdeme pouze v minoritském klášteře na Starém Městě v Praze. Dosud opomíjeným prvkem minoritského kláštera jsou také jeho zahrady, které se dochovaly v původním rozsahu a jsou dosud z větší části obehnány středověkými ohradními zdmi.