Občerstvení Nový Dvůr

Hlavní informace

V letech 1809 - 1810 za Jana Josefa I. z Lichtenštejna byl podle projektu dvorního architekta a ředitele lichtenštejnské stavební kanceláře Josefa Hardtmutha (1785 – 1816) vybudován monumentální komplex skládající se ze čtyř křídel, která měla dvě hlavní průčelí, jež uzavírala rozlehlý vnitřní dvůr. V ose jihozápadního vstupního křídla byla obdélná stodola s valbovou střechou a se dvěma valeně zaklenutými vjezdy, v ose severovýchodního křídla byla široká brána s trojicí valeně zaklenutých otvorů s vjezdem ve střední ose. Severovýchodní křídlo sloužilo jako hospodářské stavby a v jihovýchodním křídle byly byty.
Poměrně rozlehlý statek je tvořen čtyřmi přízemními křídly, která uzavírají velký pravoúhlý dvůr. Nový dvůr je jedna z posledních památek, které byly vybudovány v Lednicko-valtickém areálu, přičemž byla budována ve dvou stavebních etapách.

V letech 1809 - 1810 za Jana Josefa I. z Lichtenštejna byl podle projektu dvorního architekta a ředitele lichtenštejnské stavební kanceláře Josefa Hardtmutha (1785 – 1816) vybudován monumentální komplex skládající se ze čtyř křídel, která měla dvě hlavní průčelí, jež uzavírala rozlehlý vnitřní dvůr. V ose jihozápadního vstupního křídla byla obdélná stodola s valbovou střechou a se dvěma valeně zaklenutými vjezdy, v ose severovýchodního křídla byla široká brána s trojicí valeně zaklenutých otvorů s vjezdem ve střední ose. Severovýchodní křídlo sloužilo jako hospodářské stavby a v jihovýchodním křídle byly byty.

V letech 1819 – 1820, a to zřejmě dle projektu architekta Josefa Franz Engela (po 1776 – 1827), který byl v té době ředitelem lichtenštejnské stavební kanceláře, došlo v ose severovýchodní ohradní zdi obrácené k Mlýnskému rybníku k demolici tříosé vstupní brány a byl vybudován kruhový salet (tzv. rotunda) s krátkými přilehlými křídly. Na jeho vnějším průčelí byl vybudován pilířový portikus, kterým se vstupuje do kruhového sálu zaklenutého kopulí s výmalbou. Z vnější strany vypadá stavba jako chrám, který umožnuje vyhlídku k rybníku a přilehlé luka a pohled na stání dobytka v sousední místnosti. Rotunda je uvnitř rozdělena vysokou skleněnou překážkou na dvě části.
Stavba původně sloužila pro chov až dvaceti krav vzorového plemene černostrakatých švýcarských krav, jehož chov ve Valticích založil kníže Jan I. Josef z Lichtenštejna, a jejichž ustájení v rotundě bylo striktně uspořádáno tak, že krávy stály ve stájích svými hlavami proti návštěvníkům, kteří je přes prosklenou překážku pozorovali z kruhového sálu. Poté tato stavba sloužila k chovu vzácných merinových ovcí. Pravděpodobně od 70. let 19. století se na Novém dvoře začalo s chovem koní, jež byli ustájeni v saletu, a to v místech, kde dřív byly ustájeny krávy. Rozvoj chovu koní si vyžádal další stavební úpravy, kdy zejména v roce 1887 byly v severozápadním křídle vybudovány stáje pro tažný dobytek, a to pro koně a voly. Po konfiskaci lichtenštejnského majetku a jeho přechodu pod Státní statek Valtice byl tento objekt takřka po celou dobu totalitního režimu využíván k živočišné výrobě a na historický význam památky bohužel nebyly brány ohledy. Až teprve v 80. letech minulého století se začalo přemýšlet o obnovení budov. Výsledkem této snahy bylo založení chovu anglického plnokrevníka s dostihovou stájí. Postupem času však začal tento chov upadat a budova Nového dvora dále chátrala.